Vítejte na našem webu.
Zabýváme se chovem krásného plemene ruských modrých koček, které se kromě elegantního štíhlého vzhledu a neobvyklého stříbrného zabarvení vyznačuje hlavně svou oddaností majiteli a radostí z jeho přítomnosti. V současnosti máme v našem chovu čtyři kočičky a dva kocourky.

O nás

Název naší CHS jsem vymýšlela tak, aby nějakým způsobem charakterizoval plemeno, které jsme se rozhodli chovat. Glendoveer znamená v angličtině „domácího skřítka“, a tím pro nás naše ruské modré jsou. Není činnost, u které by mohly chybět. Tedy snad jen vrtání do zdi je nijak neuchvátilo a rády ho přenechají pouze v naší režii. Jinak jsou opravdovými členy rodiny a snaží se náležitě asistovat společně s dětmi.
Většina obecných charakteristik tohoto plemene praví, že je k cizím lidem rezervované. Z vlastní zkušenosti můžu za naše kočky říct, že to jsou nejen vítací, ale i vyprovázecí tvorové. Jsme početná rodina a náš dům je občas díky naší práci jako průchozí, takže naše kočky se báječně aklimatizovaly a na velký ruch si velmi přivykly. Pravda jsou dny, kdy jsou nakloněny spíše klidu, takže je potom celý den nezahlédneme a objeví se až večer. Ale většinou je musíme návštěvám z náručí téměř rvát. :-)
Právě těmito povahovými vlastnostmi si mě velmi získaly. V některém z časopisů jsem kdysi v čekárně veterinární ambulance četla článek o nás chovatelích. Bylo v něm krásně popsáno, jak se dělíme na pejskaře a kočkaře. Podle tohoto článku je člověk vždy nakloněn více jen jednomu druhu. Pejskař tedy není nikdy náruživým kočkařem. Jsem asi jedna z výjimek, co potvrzují toto pravidlo: já, zapřísáhlý antikočkař jsem se díky ruské modré začala zajímat o kočky. Nikdy dřív bych tomuto nevěřila......
 Vše to začalo někdy v roce 2007, kdy jsme se rozhodli s manželem pořídit dětem k naší fence silky teriéra ještě kočku. Tak se k nám dostal náš první ruský kocourek Garp. Nebylo to již kotě, ale dospělý kocour. Prvních pár dnů bylo složitých pro obě strany. My jako majitelé psa nechápali, proč je stále schovaný a jeho aklimatizace není stejná jako u psa Jak se říká „trpělivost plody přináší“, tak i u nás se nakonec po více než týdnu vše srovnalo a Garp nás začal v celé své kráse a báječné povaze přesvědčovat o úžasnosti koček. Garp s námi bydlel téměř rok. Pak se mu jednoho dne stala osudným jeho záliba v toulkách po okolních zahradách. Při návratu domů ho srazilo auto. My jsme se to dozvěděli s dvoudenním zpožděním, kdy jsem už celá nešťastná rozvěšovala plakáty s jeho fotografií a žádala případného nálezce o jeho navrácení. Tehdy jsem se zařekla, že již další ruskou kočku nechci, protože Garp byl jen jeden a není možné, aby nám ho někdo nahradil.
Toto rozhodnutí mi vydrželo jen pár hodin a už jsme hledali přes inzerát jeho nástupce. Tak se k nám dostal Garp II. (David Brave Hearts, CZ).
Naše rozhodnutí mít doma jen mazla se změnilo, a tak jsme Garpíkovi postupem času pořídili nevěsty Kirbu a Rhiu z CHS Kahraba Talkha,CZ a Florence Grey Sky,PL. K jedinému kocourovi přibyl i jeho syn po Florance - Indiana Glendoveer, CZ,  posledním přírůstkem byla Felidora-Felina von Malyschka. 
V současné době s námi žijí tedy 4 kočky a 2 kocouři.